Už mě úplně ovládá
Už nemůžu...co mám dělat dál?
Ráno se vzbudím, v hlavě spousta plánů, co vše musím udělat/stihnout, co budu jíst, jakej projekt začnu... a už dva měsíce je keždej den stejnej, jako ten následující...jdu nakoupit jídlo, žeru, zvracím, žeru, ´pak žeru i jídlo co není moje - to jdu poté dokoupit aby nikdo nic nepoznal a samozřejmě nakoupím i něco pro sebe a zase žeru a zvracím... nedokážu to ovládout. Každý můj den začíná s myšlenkou na jídlo, končí s myšlenkou na jídlo, na to, e zítra už to bude jiné...ale není...
Od té doby, co jsem se vrátila zpět do čech, nemůžu přestat...nemůžu s tím nic dělat...snažím se...nejde to... čím dál častěji myslím na sebevraždu... mám u sebe pilulky - dost silné- které bere moje máma na tlak...stačilo by si vzít tři a moje srdce by se zastavilo... jak jednoduché.
Ale já se zabít nemůžu, ti lidé okolo... sice je zraňuji už teď když jsem naživo, protože nejsem schopná přijmout, že by mě mohl mít někdo rád, a proto jsem na všechny zlá a odháním je... jen pár vytrvalo... rodina a můj přítel - ano, mám přítele... je to novinka o které jsem tu nemluvila... proto jsem ty letní měsíce byla víceméně v pořádku...ano, nějaký záchvaty byly, ale ne tak často...ale teď, čím víc ho mám ráda, tím víc se ojím, že mi ublíží, že mi zase někdo koho mám ráda (miluji) řekne, že jsem tlustá... a proto od poloviny září zase vyvádím... přes den žeru a bliju, večer jsem s ním a už nejím - nic netuší. Myslí si jen že toho moc nesním, když jsem mu to lehce naznačila a doufala že mi pomůže byl tak vyděšenej, že jsem to hned zlehčila....
Už skoro dva měsíce zase každý den zvracím - několikrát. Nezvládám svoje povinnosti. Nezvládám svojí práci, školu. Nic nedělám. Rychle akorát utrácím peníze co jsem měla našetřené, prožeru je, pak spím - únavou. musím toho tolik udělat... chci toho tolik udělat... musím. Potřebuju tvořit... nechce takhle skončit... ale s prvním soustem jídla se tenhle kolotoč zase rozjede a já už nezvládám nic... od prvního týdne v září jsem nebyla ve škole... protože mi je vždy zle. Pořádnou práci taky nemám... nemám sílu si jí hledat.... mám jednu brigádu totálně mim můj bor...přesně to, co jsem nikdy nechtěla dělat... 10hod.směny za 50kč/hod. ale aspoň si vydělám na žrádlo... prosí pomoc!!!
Tohle je nejhorší období co jsem snad se svou bulimií prožila... to skrývání, tajné přežírání, zvracení v hospodách, náladovost, hysterie, deprese, přetvářka... už to nezvládám... v ruce ty tři tabletky a věčné přemýšlení mám/nemám...
a tak piju...dost...každý den... aspoň je mi lépe... nebo si to nepamatuji.
Komentáře
Přehled komentářů
Milá Peťo, jak jsem již psala do vzkazů, lítám v tom taky a proto vím, jaké pocity máš. Jednou jsem tu svini už "porazila" a zase se vrátila. Nyní s ní opět bojuji. Vím, že je to těžké, ale zkus odbornou pomoc. Slyšela jsem i o léčbě bez prášků a to pomocí hypnózy - provádí odborní hypnoterapeutové http://psycholog.coolnet.cz/adresar a prý to má úspěch. Zkus to a pomož tak i ostatním překonat strach jít se léčit. Ještě nejsi ztracená. Už to, žě si uvědomuješ, že to co děláš, není dobré je velký úspěch. Držím ti palce a věř, že budu sledovat tvůj blog a pokusím se tě motivovat (pokud tedy o moji virtuální pomoc stojíš), aby jsi se vyléčila.
Bojuj
(Eva, 29. 10. 2013 7:43)