kdo jsem
a proč jsem to dopracovala až sem.
Asi bych se měla představit, jmenuju se Petra, je mi 21 let, měřím 175 cm a momentálně vážím 57kg a jsem bulimička.
Pomalu se zabíjím, vím to, vím že všechno co dělám je špatně.
Pokaždé když si čistím zuby po usilovném zvracení, říkám si, že už to bylo naposled, že už začnu fungovat normálně, že přestanu. Že už všechno bude v pořádku. A pak to udělám znova. A znova a znova...
Nedokáži přestat, pokaždé, když se mi něco nepovede, když zklamu v tom být perfekní, nebo když HO potkám, moje mysl vypne, najednou jsem někdo jiný. Obejdu klidně 5 obchodů, kde nakoupím po jedné věci (vždycky je to něco sladkého, slané, mastné... to mi nic neříká), aby si prodavačky nemyslely, že jsem nenažraná, vždycky k tomu nákupu přihodím třeba rajče, nebo ledový salát. Občas kupuju ty věci po dvou, aby to vypadalo jako že to vezu někomu jako dárek. Vím, je to kravina a prodavačkám je to u zadku. Ale stydím se před lidma za to že jím. A že jím sladké, vždycky v duchu už slyším, jak si po mém odchodu říkají, ta je tlustá a ještě takhle žere.
Možná Vás zajímá jak vypadám, že tohle řeším. Pro sebe samu jsem tlustá, nechutná bečka sádla co si nezaslouží žít. Několikrát denně stojím před zrcadlem, ohmatávám si své sádelnaté tělo, mačkám špeky a brečím. Nikdy nebudu krásné, štíhlé éterické stvoření. Tak, tohle mi říká moje hlava.
Občas se i přistihnu, že si říkám, že na tom nejsem tak zle, že jsem docela pěkná, nebo že mi to sluší. Ale pak se zahlédnu třeba v odraze výlohy, nebo v okně kolem projíždějícího autobusu a je to tu znova. Tlustá koule co si nezaslouží žít. Tlustá a nedokonalá.
Možná si teď říkáte, že jsem hloupá a nemám co na práci, když se furt jen sleduji... říkám si to samý, říkám si, že jsem kráva, že tohle řeším... ale ono to nejde. Teď když píšu tenhle popis, mám vedle sebe zrcadlo a každou chvíli se do něj koukám, občas na mě z něj vykoukne docela pěkná holka, ale dneska je to zrůda... občas ho vezmu do rukou, vyhrnu tričko a zkontroluju jak vypadá můj pupek když sedím. Chce se mi blejt.
Tohohle se prostě nezbavíte. Můžu se přesvědčovat milionkrát, že řeším kraviny... po světě běhá takovejch ženskejch co by si přály vypadat jako já...asi je to pravda, v touze po své vlasní dokonalosti dělám snad vše a pořád to nestačí... pořád jsem tlustý prase.
Co na tom, že studuji vejšku s průměrem 1.20, maturitu mám s průměrem 1.0... má nejhorší známka v životě byla kdysi dávno v osmé třídě 3 z matematiky, ta kterou jsem doma dostala neskutečně vynadáno, jejich krásná a úspěšná holčička, kterou jim sousedi závidí, přece nemůže mít trojku. Ale o tom to není. V kolektivu jsem oblíbená, dokážu si povídat téměř s každým, dobře se seznamuji, lidé mou společnost vyhledávají. Chodím se bavit, žiju klasickým studentským životem, všichni si myslí, že moje úspěchy přicházejí samy, ale nikdo z nich už nevidí, tu dřinu za tím... docela i vynikám ve svém oboru, další věc, kterou se vždy rodiče chlubili a sousedi záviděli, přece jsem je nemohla zklamat... ale tento obor nedělám kvůli rodičům, je to můj život a něco co mě vnitřně opravdu napňuje, kdybych neměla tohle, už dávno tu asi nejsem... jenže rodiče se tím vždy chlubili kde mohli, po každém selhání jsem se cítila mizerně, že je zklamávám... nikdy mi ale nic nedali najevo. Můj bratr je přesný opak. U něj se trojky oslavovaly... mé jedničky se brali jako samozřejmost. To že jsem třeba tři noci nespala nikdo nevěděl. Petra, tý to jde přece samo.
Tohle všechno si nějak vnitřně uvědomuji, ale pak se mi něco nepovede a já se vidím jako největší hovno světa.
Příčin mé bulimie je nejspíše víc, postupně se k nim budu dostávat, ale spíš tu chci zaznaménávat své aktuální prožitky.
Všímáte si? Vše si uvědomujii, že dělám blbost, vím, co bylo a je příčinou, vím, že se tím dřív nebo později zabiju. tělo není blbý, pamatuje si a jednoho dne, mi to vrátí i s úroky.
Komentáře
Přehled komentářů
when was hydroxychloroquine first used https://keys-chloroquineclinique.com/
Can you stand for the influence
(AnalaJeari, 8. 10. 2018 9:27)
Poids est comment poupe votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur essence pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque set votre coeur bat, il pompe le sang a tous egards vos arteres a la vacances de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/tadalafil-100mg-pas-cher-zero/
Rare Antediluvian Indian Spy Resets Blood Pressure
(Aexcunsesymn, 30. 7. 2018 18:52)
Compression est comment robuste votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur sentiment pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque culture votre moelle bat, il pompe le sang par de vos arteres a la prendre facilement de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-generique-super-active/
Jak jsi na tom
(Adéla, 28. 6. 2015 21:32)Ahoj zlato... Poslední příspěvek je z 2013? Jak jsi na tom... Zvládla jsi toho démona, sráče, překonat a zabít a rozšlapat ho do betonu ?? Prosím kohokoli, prosím napište mi
Pomoc ?
(andy, 20. 9. 2014 0:38)Ahoj měla jsem stejný problém, možná ti pomůže si popovídat. Vím, jak těžké je nemít nikoho komu se můžeš svěřit. andys4835@gmail.com
Poloviční Bulimička?
(Azul, 29. 5. 2014 23:13)Nejhorší je to co si člověk vezme do hlavy, ho jen tak nepustí a když je o tom přesvědčen, není jasnější pravdy, než té jeho...No, tak jo...bulimie, hm...mám s ní trošku problém. Jen s ní tak začínám a jo uvědomuji si co dělám. Bohužel, můj cíl je jiný než být vyzáblá tyčka. Já jen chci krásné štíhlé tělo s vyrýsovanými svaly. Hlídám si přísun všech živin tak abych neztrácela na svalech, přesně napočítané sacharidy a bílkoviny na den, Jenže vydržte to s 50g-200g sacharidů. Prostě jsem tvor co vždycky mohl jíst na co přišel a nikdy nepřibral, jenže teď je mi 21, vysadila jsem hormony a už nějakou dobu pozoruji, že si nemůžu baštit vše jak kobylka a nepřibrat ani deko. No takže asi takhle, jím 6x denně s 2 - 3 hod odstupy...A teď příjde ta nechutná část, za kterou se tak trochu stydím. Dopoledne je to ještě dobrý, ale odpoledne, do večera daleko a já už smýšlím co zbaštim...No a po O po odměřeném jídle když je chuť, dorazím se nějakou volovinou..čokoládou, arašídy, na co je zrovna chut...no a pak to vyhodim ven...ale ne všecko, jen to co šlo nad rámec jídelníčku...No je to barbarství a rozežranost, ale je to jediný způsob jak si baštit, nepřibírat a ani extrémně nehubnout a hlídat se...Tak a teď by mě zajímala definice tohoto "problému" :D
Rozumím
(Linda, 19. 5. 2014 17:58)Ani jsem to nemusela číst cele..mam 160 cm, momentálně jsem z 55 zhubla na 46..ale potkalo me to samé..jsem schopna sníst 5 čokolád, 2 menu z mekace, objednam si pizzu..je to odporný kolotoč z kterého nejde ven
Přátelství...
(L, 5. 1. 2014 21:26)
Ahoj. Nechtěla by ses seznamit a povidat si o tom s cizí holkou(přes maily)? Když čtu tvůj blog, je to jako bys mi kradla myšlenky...
Mužeme si navzajem pomáhat zhubnout..:)
Prosim. Oboum nam to prospěje:)
lucinkaluci3@seznam.cz
tenhle mail jsem vytvořila, pro všechny, kdo by se chtěl seznamit, a konečně o tom mluvit. Nebojte se!Obě zustaneme v anonymitě.
...
(Nikol, 28. 12. 2013 0:48)
Je mi 16 , ano možná pro některé takzvany hloupá šestnácktka, ale nejsem ta co by pro váhu zkoušela všechno možné, teda do té doby , dokud mi nevzala pevnou půdu pod nohama má vlastní rodina... Když vzpomínám jak jsem se k tomu vůbec dostala , tak to začalo rodinou.
Ti co vás mají milovat a chránit , najednou vás začali odsuzovat , ponižovat a utahovat si z vás a vašeho těla.
Pamatuju si jak jsem odsuzovala holky co trpí bulimií, anorexií.
Říkávala jsem můžou si zato samy...
Co je na tom ? Proč nedokážou přestat?
...
No... Teď to je už deset měsícú...nepřijde mi to že je to dlouho...
Spíš hrozně málo, bohužel nebo jednou budu snad zato i ráda , že jsem nedokázala utajit bulimii.
V říjnu tohoto roku jsem byla napokraji svych sil, bulimie měla nade mnou takovou moc , že jsem nebyla schopna niceho, začaly mi vypadávat vlasy, suchá pokožka, kruhy pod očima , modřinyna rukou a nohách...
Pláč , deprese , úzkost , nenávist a touha po smrti .
Ale i v tom nejhorším týdnu svého mladého života mě popadla touha zachránit si život a sama jsem si zašla za doktorkou.
Ta mě poslala k psycholožce , byla jsem na dně .. Nemohla jsem už dál , dodneška nechápu jak jsem ji to řekla nebo proč jsem ji vlastně řekla že mám bulimii.už bych to neudělala.
...
Každopádně začalo se všechno řešit a mé rodiče jsem totálně zklamala matka dodnes nechápe co mi je a proč vlastně zvracím .
Došlo to tak daleko , že 9.ledna jedu do Brna ... Kde budu hospitalizovaná...
Dopadá na mě strach a myslím si , že nemám pravo tam jít, protože jsou vážnější případy , než jsem já...
Vánoce jsou promě totální muka, mám neustále záchvaty přejídání a noc prežívám horečkou a následnou zimnicí.
Nevím jak dopadnu, jak skončím , jen jsem se potřebovala vypovídat ...
Děkuji
..
(Lenka, 9. 3. 2013 5:12)
Až moc se v tom vidim.. mám přečteno neskutečný množství příběhů všeho druhu, ale do žádnýho jsem se tak úplně nezasadila jako do tohodle..
no nic, jdu si otevřít víno a říct si, že zítra to snad bude lepší ,)
Hodně štěstí!
Re: ..
(Lenka, 9. 3. 2013 5:21)
ale jedna věc se, teď koukám, liší... stejně jako spousta jiných holek, i Ty uvádíš fyzické následky bulimie.. kruhy pod očima, únava, deprese... Tyhle a spousta dalších následků, jsou pro mě největším strašákem. Ale stejně mě nedonutí přestat. Možná je to proto, že se u mě zatim žádné následky bulimie neobjevily (po 15 měsících zvracení).. nemám ani podváhu a nikdo nic neví (alespoň si to myslim :). Přitom zvracím v průměru tak 5x denně...prakticky po každém jídle. Zní to strašně, když to po sobě čtu,ale mně už to přijde jako rutina, která patří k běžnému chodu dne. Ale to Ti asi nemusím vykládat.
Jo holka, jsme hloupý a nemáme to lehký ,)
S bulimii ziji uz 17 let a beru to jako optimalni regulaci me vahy.
(Sylwia, 12. 6. 2012 15:57)Mila neznama (nejak jsem nezaregistrovala Tve jmeno, omlouvam se), jsem z rozvedene rodiny a s bulimii jsem zacala v mych priblizne 28 letech, kdy jsem mela v te dobe v peci me jiz dnes dospele dva syny a bylo jim 10 let. Manzela jsem opustila velmi brzy po porodu, protoze me fizicky napadal jeste pred tehotenstvim a svatbou,ale nenapisu nic noveho, kdyz mi v duchu polozis otazku, proc jsem si ho vzala - bylo mi 18, v me rodine jsem oporu nikdy nemela - ON to vedel a ja zkratka jsem(hloupe) doufala, ze se po detech zmeni... nezmenil, bylo to horsi. Rozvod, stres, ze mohu prijit o deti...to vse bylo pro mne negativni, ale mela jsem pritele, ktery mi pomohl od manzela utect. Nas hezky vztah vsak nevydrzel dlouho a fizicke nasili nastalo i ze strany meho pritele..... Kdyz jsem se sverila memu otci, ktery v te dobe zil v zahranici, ze me muj novy pritel taky fizicky ublizuje, odpovedel mi velmi stroze ze muj pritel je sice nasilnicky, ale ma uspesnou budocnost v podnikani pred sebou a tudiz me stiznosti neakceptuje ( moje matka se rozesla s mym otcem ze stejnych duvodu) .....mas dve deti a tak mlc a funguj! I pres nelibost meho otce jsem pritele opustila, od te doby se vztah mezi mnou a otcem zcela zbortil. Placala jsem se sama celym tim svym zivotem...obcas nejaka ta znamost...ale bez zadnych nadeji na normalni zivot. Muj dalsi vaznejsi vztah byl nadejny. Tento muz byl hodny, mozna proto, ze trpel lupenkou, tak vic chapal, jak zivot dokaze byt tezky, byl ale i velmi pracovity... a to uspesne, jedinny stin v jeho zivote byl alkohol a ten nas rozdelil. Po nekonecnych hadkach kvuli jeho piti v praci ...doma dospavani opic s jeho castym pomocovanim v posteli... to vyresil tak, ze v jeden den jsem se na chodniku od zname osoby pouze od videni dozvedela, ze se (na muj svatek) ozenil s jinou zenou!... byl to pro mne SOK!... Od te doby jsem zacala v sobe hledat pricinu, proc se mi tyto zivotni prohry dejou a samozrejme jsem se zamerila na na muj vzhled potazmo telesnou vahu. Vubec nejsem oskliva zena, myslim si ze naopak. I s vyskou 160 cm jsem si vzdy udrzovala vahu max. do 60 kg a byla jsem spokojena... po techto zivotnich prohrach mi muj mozek prepnul, ztratila jsem tu klasickou jistotu a zacala jsem si ublizovat a bych neco na sobe zmenila... a tak to trva do dnes. Dnes jsem po druhe vdana a ziji v zahranici bez puvodni rodiny, protoze me odmita. Ma matka trpi obezitou uz od mladi muj otec taktez, a tak mam vsechny dispozice pribirat jako oni. Jim zdrave, snidane zeleninovy salat a varene kruti maso...nejim sladke, cokoladu - nechutna mi to a snazim se jist pouze do 12.00 ( zvracim kazdy den ) pak uz jen upijim redene cervene vino (ne kazdy den), protoze diky nemu prestavam mit pocit hladu. Bulimie mi pomaha. Kazdy mi hada vek o 10 let mladsi. Snazim ji mit pod kontrolou, presto mam pres 60kg a citim se oplacana, ale to je mozna proto ze uz jsem lina denne cvicit ;). Je mi temer 45let a nemyslim si, ze mi tato metoda ublizuje - naopak.
Re: S bulimii ziji uz 17 let a beru to jako optimalni regulaci me vahy.
(autorka, 9. 11. 2012 23:13)
Milá Sylwie, tvůj životní příběh mě zasáhl... to "přepnutí mysli" chápu, vlastně se mi stalo něco podobného...
ale bulimie pro mě rozhodně není optimální způsob regulace váhy...je to past, závislost, bezmoc...strach... ničím si zdraví...je ze mě troska s kruhy pod očima, věčně unavená, nervózní, s počínající depresí co neustále myslí na jídlo a na to, že je tlustá. Nemůžu projít kolem zrcadla, aniž bych si nevyhrnula tričko a neprohlížela si svoje "madla" a břicho... mám vždy velkou radost, když zjistím, že mi jsou vidět žebra o trochu víc a naopak, propadnu hrozné bezmoci, když mám břicho třeba jen nafouklé - nikdy nevím jestli to je tuk, nebo ty tři litry vody co jsem během dvou hodin vypila...
Ty ale působíš odhodlaně a spokojeně, když sdílíš svůj život s touhle bestií, a chápu tě, po tvých předchozích partnerech ej to asi nejmenší bestie ze všech... ale možná by ses měla zamyslet, jestli pod tím tvým: "Je to fajn" není jen volání o pomoc.
Pod mým "Je to fajn - je mi fajn", to volání rozhodně je. Jen ho nikdo neslyší.
ykxmljilnlji
(vnnpxh, 8. 5. 2022 0:37)